Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Mnoho bolavého prožila v posledních letech kapela kolem Nicka Van Dyka. Nebyl by to ale principál a hlavní tahoun REDEMPTION, aby všechno prožité nepřetavil do vlastních představ o progresivním metalu, který by neměl urazit ani v roce 2018, tedy do nového materiálu. Dlouhá cesta směrem ke dni, světlu a lepším zítřkům tak může začít… a má nového vypravěče!
Největším překvapením je bezesporu nový muž za mikrofonem, neboť jím není nikdo jiný než mozek švédských EVERGREY Tom Englund. Překvapivé spojení, ale hned s prvními tóny jeho hlasu vám dojde, že volba to byla naprosto logická. Navíc, stejně jako v případě jeho předchůdce Raye Aldera, tady Englund nezní jako zpěvák EVERGREY, nýbrž REDEMPTION. Van Dyk má zjevně podobný dar jako Fin Zierler a díky svému vedení melodických linek je schopen i z jasně identifikovatelných hlasů dostat polohy, v nichž jsme je dosud neznali. Nový zpěvák tedy určitě funguje.
Budeme-li pátrat po změnách v obsaženém materiálu, mnoha se jich nedopátráme. Zjevně podle hesel, neopravuj něco, co funguje a ševče, drž se svého kopyta. REDEMPTION mohou zvukově znít aktuálně, největší inspirací jim však stále jsou především DREAM THEATER v dobách své největší slávy. Takový ten devadesátkový prog/power metal, však víte…
Nový materiál přichází v krátkém rozmezí dvou let od příjemného minulého zápisu „The Art Of Loss“, a tak by se člověk mohl obávat ztráty dechu a méně kvalitního materiálu, ale to se naštěstí neděje. Samozřejmě i aktuální nahrávka obsahuje slabší místa a obyčejnější položky typu „Little Man“, titulní skladby nebo třeba bonusu „Noonday Devil“, ale spíše než o nějaký odpad se tady jedná o příliš tradiční vedení skladeb, či hodně (v rámci diskografie i žánru jako takového) fousaté postupy nebo melodie. Á propós, REDEMPTION rozhodně nikdy nebyli a nebudou žádnými trendsettery, pokud se jim však povedou skladby jako „Impermanent“ s hitovým refrénem, povedená klipovka „Someone Else´s Problem“ nebo typicky mrazivá skorobalada „And Yet“, lze si jen pochvalně pobrukovat.
A tak vlastně záleží jen na tom, zda tenhle typ progu můžete nebo ne. Fanoušci REDEMPTION dostanou přesně to, co chtějí slyšet, s hlasem, na který nebudou mít žádný problém si zvyknout, navíc když většina z nich stejně poslouchá i Englundovu domovskou skupinu, protože stylově si jsou obě tělesa hodně blízká. Osobně mám na „Long Night's Journey Into Day“ oblíbené skladby, i skladby, které mi jen prosviští uchem. Přes jistou repetitivnost materiálu však rozhodně převažuje dobrý pocit. Však zkuste na vlastní slechy.
1. Eyes You Dare Not Meet In Dreams
2. Someone Else’s Problem
3. The Echo Chamber
4. Impermanent
5. Indulge In Color
6. Little Men
7. And Yet
8. The Last of Me
9. New Year’s Day (U2 cover)
10. Long Night’s Journey Into Day
11. Noonday Devil
12. Someone Else's Problem (radio edit)
Vydáno: 2018 Vydavatel: Metal Blade Records Stopáž: 75:33
Z HODNOCENÍ ČTENÁŘŮ
fathertime
6,5 / 10
do tohto albumu som velke nadeje nevkladal, i ked predosly Art of Loss ma dostal do kolien... nahradenie Aldera Englundom, ktory je v ramci zanru nanajvys priemerny spevak, bolo prvym varovnym signalom... nazov albumu evidentne pozicany zo sveta Neala Morsa (Sola Scriptura anyone?...)... a aj nosna tema "ako si chudak progmetalista nevie najst poriadnu frajerku" je uz riadne osuchana...
nakoniec to az taky priekak nie je, ale zaujmu vacsinou utrzkovite instrumentalne pasaze ako jednotlive songy, toboz cela doska... a ten cover U2 urcite do sveta pustat nemali, Englund toto proste nevyspieva...
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!